Když jsem studovala kurz koučinku, bylo zapotřebí, abychom se pořád vzájemně koučovali. Už mi bylo zatěžko dolovat témata, sezení bylo totiž asi přes dvacet. Trvalo mi pochopit, co je pro koučování vhodné a co ne. Ale ono se lze zaměřit skoro na vše, kde je opravdu chuť a potřeba něco změnit. A opravdu, každý máme jiné potřeby, proto důraz na nehodnocení je tak zásadní.
Téma může být jakékoliv, od motivace k vyklizení garáže, zlepšení výchovy, plánování projektu, sportovní výzvy, vztahu k ženě, k sobě, zvýšení sebehodnoty, různého rozhodování – koupě auta, kola, bazénu, zda stavět skleník sám či ho koupit, nebo zda se mi vyplatí dělat kampaň na sociální síti, až po témata zda přijmout nového zaměstnance, být vyhledávaným profesionálem, začít profesionální dráhu zpěváka, jak se zlepšit v plánování nebo že chodíte pořád někam pozdě. Ano, některá témata byla opravdu pestrá.
Mé téma bylo, jak si nastavit proces učení v průběhu roku tak, abych byla spokojená a ne ve stresu. Další bylo, zda si udělat webové stránky a pak už jednotlivé fáze od toho co na nich bude, kdo je bude tvořit, kolik do nich chci dát… a vy na nich teď jste:)
Tahle koučovací sezení mi neskutečně časově a hlavně mentálně dala.
Vidím to hlavně až poté, co jsem dosáhla vytýčeného cíle. Kolik zkratek jsem díky koučinku objevila. Pomohl mi i ve vztahu s dcerou, stejně jako v nastavení ranního cvičení nebo zvědomění si svých návyků. Dal mi motivaci, jasný rámec. Jednoznačné “vím, co mám dělat”. A to mi přináší klid.
A vůbec nejvíc mi dal první koučovací rozhovor, díky kterému jsem do kurzu vůbec vstoupila. Byl to hovor uprostřed covidové doby, kdy se zavíraly okresy a při péči o děti jsem si neuměla představit, že bych studium online zvládla.
Díky skvělému kouči a jeho kouzelné otázce, jsem si to najednou představit dokázala, a to, co vypadalo původně jen jako přání, se změnilo v realitu.
Tímto Ti, Adame a vám všem z kurzu, děkuji za inspiraci.
