“ Tak hlavně, že jsem ve třinácti uměla dokonale popsat buňku, ale nevěděla, co dělat, když mám vztek.”
Dostat se do dopoledního světa studentů, tzn. do třídy, když nejste učitel je v podstatě dost náročná záležitost.
Díky skvělým projektům od Celé Česko čte dětem a projektu Kapuce od mikiny a Průvodcovského programu pro talentované žáky se školou Eschola, se mi to jako koučce povedlo. Ta zkušenost pro koučink teenagerů je nezaplatitelná!.
Pracovat s mladými osobnostmi v rámci třídních skupin, ve které student tráví tolik času, den co den, několik let.
Být ve třídě, kde hned vnímáte, zda tam je zdravá atmosféra, bezpečné prostředí nebo naopak něco visí ve vzduchu a projevuje se to nízkou důvěrou se projevit.
—
V prvním projektu to v hodině vypadlo tak, že jsme pracovali, psali, zamýšleli se nad obsahem povídky,
Tématy byly anorexie, chudoba, jinakost, vztahy, emoce, přetlak, pravidla, snění. Všechna ta, co dnes náctiletí můžou zažít. Sdílení a zjištění, že i ti druzí to prožívají stejně nebo podobně bylo nejčastějším přínosem z těchto hodin.
——
V druhém “Průvodcovském programu” badatelské konference jsme podpořili talentované žáky workshopem na téma silných a slabých stránek, tvořili jsme vision boardy, zamýšleli se nad tím kam směřují. Pak měl každý tři individuální hodiny koučinku. Probírali jsme jakým směrem se profesně vydat, jak lépe komunikovat, jak se víc zapojovat, jaký si vytvořit studijní plán tak, aby byli v pohodě.
S důvěrou se otevírala osobní témata a věřím, že tato “soukromá” setkání posílila jejich důvěru v sebe a jejich jedinečnost.
Zpětné vazby hovoří o tom, jaký smysl tento projekt přinesl a jistě ještě přinese.
„Odnáším si větší motivaci do studia, objasnění cíle a odcházím s určitým vědomím, co pro to udělat. Kurz mi v mnohém pomohl. A to jak po stránce sebepoznání, tak i ve zvýšení cílevědomosti. Děkuji.“
„Díky tomuto programu jsem dokázal vnímat jiným způsobem okolí a začal jsem sobě samému dávat větší prostor pro přemýšlení.“
„Tento program byl pro mě velmi přínosný, postupně jsem si uvědomil váhu myšlenek a motivace.“
„Chtěl bych vzkázat, aby se tento projekt opakoval každoročně. Pomůže to mnoha studentům.“
„Odnáším si nový pohled na věci ve svém životě, nadhled a pořádek. Děkuji ❤️“.
Zpětné vazby z obou projektů byly plné emocí, vděčnosti a naděje. Proto mi tahle práce dává obrovský smyl.
—––
A když to shrnu, tak
- každý potřebuje někam patřit (ať už to je ten nejchytřejší ze třídy, který se třeba neprojevuje nebo naopak ten, co se projevuje nejvíc)
- každý z nás potřebuje cítit o sebe skutečný zájem,
- každý potřebuje komunikovat (s kamarádkou, učitelem, rodičem, sourozencem),
- každý se potřebujeme zastavit a zamyslet se nad tím, kam vlastně směřujeme a je to jedno, jestli vám je 15, 18, 30 nebo 65),
- každý potřebujeme laskavé slovo, podporu a pochopení,
- každý potřebuje sdílet (radost, zážitek, smutek, křivdu, cokoliv).
Díky osobnímu koučování studentů jsem pochopila, jak nezbytná komunikace je. Nemyslím jen tu na povrchu.
Jak je možné z role kouče odlehčit, pojmenovat, v podstatě vysypat batoh s nepotřebnými věcmi. A jít s lehkostí a motivací dál. A o to tu přeci jde, no ne?:)
————
Studenti často říkají:
- Naši na tohle nemají čas.
- To se u nás neřeší.
- S mamkou se bavím hodně, ale tohle bych jí neřekl, aby neměla starostí navíc.
A to opravdu nemusí jít o nic závažného.
Pokud jste rodič, rozhodně doporučuji, aby vaše dítě mělo možnost si s někým neutrálním povykládat a upustit svoje obavy, strachy. Někdy stačí věci jednoduše pojmenovat.
Proto má zpráva zní, nebojte se nechat koučovat své teenageery!
Moc ráda je podpořím na jejich cestě.
Vaše
