Včera jsem odcházela od mé lektorky pilates a při rozebírání věku mé dcery jsme si obě uvědomily, že už k ní chodím přes 10 let. Cvičení jsem tehdy vyhledala, protože mne bolela záda a nějak jsem se toho už pak nepustila. Lépe řečeno nechtěla pustit:). Uvědomila jsem si, jak se svých “úterků” držím, a to přesto, že za svým cvičením dojíždím 25 kilometrů.
Jak je pro mne tento čas důležitý….
Pro tělo, pro mysl, pro dobrý pocit, že “něco” dělám. V průběhu deseti let, se to měnilo i v rámci priorit – ať už to bylo zpočátku zajištění hlídání dětí, abych vůbec cvičit mohla, následné dojíždějí do práce, obhájení si, že přece v úterý dopoledne se pracuje. V podstatě až do teď, kdy to je naprosto přirozená a nutná součást mého týdne. Když si to spočítám, tak jsem v podstatě už byla cvičit asi 400 krát.
Pro návyk je potřeba 21 opakování. Pro ten trvalý je potřeba 180 opakování.
A to se mi stalo. Kdyby mi tohle někdo na začátku řekl, tak neuvěřím, že to zvládnu:).
A to uvědomění. Pravidelnost. Cyklus. Zdravý pohyb. Automaticky. Součást mého života.
Co všechno mi to přináší?
Jistotu. Ušetřený čas. Dobrý pocit. Návyk je ušetřený čas nad hledáním variant možností. Čas vnitřního rozhodování, zda se mi to dnes hodí, zda mám parťáka či zda venku neprší. Návyk je pevný pilíř.
O špatných návycích toho víme hodně, ale co si uvědomujeme o těch dobrých, které bereme automaticky?
O těch, na kterých stavíme, aniž bychom jim dali pozornost. Uměli byste jich teď pár vyjmenovat? A víte, díky čemu se vám daří?
A daří se vám tvořit nový? Víte jak velká je vaše motivace, zda to vůbec myslíte vážně?
Dám vám jeden tip, pokud je vaše motivace nižší než sedm na škále od 1 do 10, tak to asi tak horké nebude. Chcete s tím něco udělat?
