Jsou to už dva roky a pár týdnů, co přišel Covid a do naší společnosti se začal vkrádat strach ze smrti, nemoci, obav o své blízké. Čas restrikcí, omezování svobody a zabraňování normálnímu životu nejen nás, ale hlavně našich děti. Doba omezení běžných osobních setkávání, která se promořila až do dnešních dní. To vše zapsáno do našich myslí. Ti silní už se oklepali dávno, ti slabší si ještě ani neuvědomili, že už můžou. Každý naložil, jak umí. 

Ani jsme “hru strachu” nedohráli. Je tady další level. Ukrajina.  🇺🇦

Nedostali jsme víc času než oddych na lavičce a hrajeme dál. 

Krátká chvilka pro narovnání se a bezpečné nadechnutí se. 

Nervozita ve společnosti a strach je zase tady. Aktivovaný znova. A teď vyznívá ještě hůř. Děti, které chodí ze školy a říkají, ale my nechceme válku. Už toho za ty dva roky dostaly naloženo fakt dost.

Tahle hra je krutější, ale má jiná pravidla. Nemusíme ji hrát úplně všichni. Rozhodně ne TEĎ!

Pojďme řešit to, co ovlivníme.. Pojďme nebýt v roli obětí, nebýt ve strachu. 

Strach posiluje a přitahuje zlo. A to nikdo nechce.

Pojďme tvořit svůj svět, ve kterém se naše děti cítí být v bezpečí. 

Neplýtvejme energií pro strach. Nepřenášejme ho na naše děti. Naopak. Komunikujme a uklidněme rodiče, kterým se těmito dny vrátily vzpomínky. 

Pojďme být na sebe laskaví, respektující, držet si svou energii a spokojenost. Zůstaňme v nadhledu. Věřme v dobré konce. 

Nenaskakujme do všeho, hlídejme si svoji vnitří sílu. To, co z nás vyzařuje, ovlivnit můžeme. A tím jsme hned v roli tvůrce, spoluzodpovědného za náladu a energii v naší společnosti.🇨🇿 

A třeba se začněme zase objímat. To už můžeme. 

S láskou,